LC· Málo dotčenýEN: Little penguin

Tučňák nejmenší

Eudyptula minor

Nejmenší tučňák světa - vysoký přibližně 30-33 cm a vážící kolem kilogramu. Typické je modravě šedé peří na hřbetě. Jediný druh tučňáka, který na pevninu vylézá pouze za tmy.

Tučňák nejmenší si své jméno zaslouží doslova - dospělý jedinec měří sotva třiatřicet centimetrů a váží okolo kilogramu. Je tedy o dvacet centimetrů menší než kočka a skoro pětkrát lehčí než jeho nejbližší novozélandský příbuzný, tučňák žlutooký. Jeho nejcharakterističtějším znakem je ale barva peří - místo černé má na hřbetě tmavě modravě šedé peří, které v australské a novozélandské angličtině dalo vzniknout také přezdívce blue penguin. Další unikát: tučňák nejmenší je jediný druh tučňáka, který se po celý rok vrací na pevninu pouze za tmy. Přes den jsou ptáci buď na moři, nebo zalezlí v norách, a teprve po západu slunce se v dlouhé procesi vrací k hnízdu. Na australských a novozélandských pobřežích je toto noční defilé turistickou atrakcí - například na ostrově Phillip Island ve Victorii jihovýchodně od Melbourne se průchod “modrých tučňáků” pláží sleduje z tribun každý večer.

Druh popsal v roce 1781 německý přírodovědec Johann Reinhold Forster. Dnes žije tučňák nejmenší podél celého jižního pobřeží Austrálie (včetně Tasmánie) a na větší části Nového Zélandu. Globální populace přesahuje půl milionu hnízdních párů, a tak ho IUCN vede jako Least Concern - celkově tedy jde o nejběžnějšího tučňáka na jižní polokouli mimo Antarktidu. Lokálně ale druh trpí: v urbanizovaných oblastech australského pobřeží mu hrozí psi, kočky i srážky s auty při nočních přechodech silnic, některé menší populace v posledních desetiletích zanikly. Taxonomické postavení druhu je stále živé - australská populace se od novozélandské geneticky poměrně výrazně liší a část vědců ji odděluje jako samostatný druh Eudyptula novaehollandiae. IUCN i BirdLife se zatím drží pojetí jednoho druhu s několika poddruhy.

Fakta

Rod: Eudyptula
Výška: 30–33 cm
Váha: 1–1.5 kg
Habitat: Pobřeží s písečnými pláními, kamenitými útesy, dunami i lidskými stavbami. Nory si druh hloubí v písku nebo hlíně, případně využívá skalní štěrbiny a opuštěné králičí doupata. Často hnízdí přímo pod domy nebo v zahradních kolnách v městském pobřeží Austrálie a Nového Zélandu.
Délka života: 7 let ve volné přírodě
25 let v péči lidí
Rozšíření: Pobřeží jižní Austrálie (Nový Jižní Wales, Victoria, Tasmánie, Jižní Austrálie)
Západní Austrálie a Jervis Bay
Většina pobřeží Nového Zélandu (oba hlavní ostrovy + Stewart Island)
Občasné zálety podél pobřeží Chile
Strava: Drobné hejnové ryby - sardinky, sardele a ančovičky (~76 % stravy)
Olihně a drobní hlavonožci (~24 % stravy)
Doplňkově korýši a larvy ryb
Potápění: Hloubka: obvykle 15 m, max 67 m·Délka ponoru: obvykle 21 s, max 1 min 30 s
Krátké, mělké ponory blízko hladiny - průměrný ponor jen 21 sekund. Maximální zaznamenaná hloubka 66,7 m.
Populace: Globálně odhadem přes 500 000 hnízdních párů. Největší populace žije v Tasmánii (110 000-190 000 párů) a kolem australské pevniny. Celkově druh zůstává hojný a IUCN ho vede jako *Least Concern*, místní populace v urbanizovaných oblastech ale ubývají kvůli predátorům (psi, kočky) a srážkám s auty.

Mapa výskytu

9 kolonií druhu Tučňák nejmenší. Klikni na bod nebo na položku seznamu pro zvýraznění lokality.

hnízdiště

Historie

Druh popsal v roce 1781 německý přírodovědec Johann Reinhold Forster během druhé Cookovy plavby - téhož roku popsal i tučňáka magellanského, oslího a skalního jižního. Dlouho trval taxonomický spor, zda je *Eudyptula minor* jediný druh nebo dva: australské populace se geneticky liší od novozélandských a někteří autoři je oddělují jako *Eudyptula novaehollandiae*. IUCN i BirdLife v roce 2026 pracují s pojetím **jednoho druhu** s několika poddruhy.

Galerie

Foto Avenue, CC BY-SA 3.0. Zdroj
Foto JJ Harrison, CC BY-SA 3.0. Zdroj
Foto Kimberley Collins, CC BY-SA 4.0. Zdroj
Foto Tanya Dropbear, CC BY 2.0. Zdroj
Foto Broinowski, Gracius J., Public domain. Zdroj
Foto Takver (www.takver.com)., CC BY-SA 3.0. Zdroj
Foto Magnus Kjaergaard, CC BY 3.0. Zdroj
Foto Mikeybear, CC BY 3.0. Zdroj
Foto Genet (Diskussion), CC BY-SA 4.0. Zdroj
Foto Duncan Wright, CC BY-SA 3.0. Zdroj
Foto Liese Coulter, CSIRO, CC BY 3.0. Zdroj
Foto Wandering and Wilderness, CC BY 4.0. Zdroj
Foto siuyeung ho, CC0. Zdroj
Foto Auckland Museum Collections from Auckland, Aotearoa New Zealand, CC BY 2.0. Zdroj
Foto Auckland Museum Collections from Auckland, Aotearoa New Zealand, CC BY 2.0. Zdroj
Foto JJ Harrison (https://www.jjharrison.com.au/), CC BY-SA 2.5. Zdroj
Foto Kaela Wilbur, CC BY 4.0. Zdroj