VU· ZranitelnýEN: Fiordland penguin

Tučňák novozélandský

Eudyptes pachyrhynchus

Lesní tučňák jihozápadního Nového Zélandu s výrazným žlutým chocholem. Maorsky tawaki.

Tučňák novozélandský je jediný tučňák, který hnízdí hluboko v deštném pralese. Žije jen na jihozápadních pobřežích Nového Zélandu a Stewartova ostrova, kde si páry vyhrabávají hnízdo pod kořeny stromů, mezi mechem nebo ve skalních puklinách - často stovky metrů od pobřeží. Dospělec měří kolem 55 centimetrů a váží něco přes tři kilogramy. Od ostatních druhů rodu Eudyptes se pozná po výrazném žlutém chocholu nad okem, který připomíná podlouhlé peří svěšené dozadu, a po bílých pruzích na tvářích, které se u ostatních chocholatých tučňáků nevyskytují.

Maorům byl dobře znám už před příchodem Evropanů - říkali mu tawaki a ztotožňovali ho s bohem hromu a blesku. Jedna z legend říká, že tawaki přinesl lidem oheň z podsvětí. Vědecky druh popsal v roce 1845 anglický zoolog George Robert Gray. Dnes je to jeden z nejvzácnějších tučňáků světa, ale jeho přesný stav je nejistý: starší pozemní průzkumy z 90. let mluvily zhruba o 2 500-3 000 hnízdících párech, novější extrapolace BirdLife přitom odhadují 12 500-50 000 dospělých jedinců. Populace klesá. Novozélandské úřady druh v roce 2013 přeřadily do kategorie “ohrožený”, IUCN ho stále vede jako “téměř ohrožený”.

Fakta

Rod: Eudyptes
Výška: 50–60 cm
Váha: 2–5 kg
Habitat: Chladné mírné deštné lesy na strmých pobřežních svazích. Hnízdí mezi kořeny stromů a balvany, často desítky metrů od moře. Jediný tučňák, který pravidelně hnízdí uvnitř hustého lesa.
Délka života: 20 let ve volné přírodě
Rozšíření: Jihozápadní pobřeží Jižního ostrova Nového Zélandu (Fiordland)
Stewartův ostrov / Rakiura
Přilehlé ostrůvky Snares, Solander, Codfish
Strava: Hlavonožci, zejména kalmár Nototodarus sloanii (asi 85 % stravy)
Korýši - krill a další drobní (13 %)
Ryby - treska červená a hoki (Macruronus novaezelandiae) (2 %)
Potápění: Hloubka: obvykle 30 m, max 70 m·Délka ponoru: obvykle 1 min, max 2 min
Loví v pobřežních vodách Fiordlandu a u Stewartova ostrova; hlavní kořistí jsou kalmary (Nototodarus sloanii), doplňkově krill a drobné ryby.
Populace: Nejistá: starší pozemní průzkumy z 90. let mluvily o ~2 500-3 000 hnízdících párech, novější extrapolace BirdLife uvádí 12 500-50 000 dospělých jedinců. Trend je klesající. V roce 2013 překlasifikovalo Novozélandské ministerstvo ochrany přírody stav na ohrožený (endangered).

Mapa výskytu

8 kolonií druhu Tučňák novozélandský. Klikni na bod nebo na položku seznamu pro zvýraznění lokality.

hnízdiště

Historie

Popsal ho v roce 1845 anglický zoolog George Robert Gray. Maorové mu říkají tawaki nebo pokotiwha a v mytologii ho ztotožňují s bohem hromu a blesku - podle legendy přinesl právě tawaki oheň z podsvětí. Historicky se areál táhl dále na sever, ale byl výrazně zúžen lovem v polynéské éře a pozdějším kontaktem s koloniálními osadníky.

Galerie

Foto Unknown (Wikimedia Commons), CC BY 4.0. Zdroj
Foto Unknown (Wikimedia Commons), CC BY 4.0. Zdroj
Foto Gray, G.R., 1845, CC BY-SA 3.0. Zdroj
Foto Stewart Armstrong, CC BY 4.0. Zdroj
Foto Chung-Yen, CC BY 4.0. Zdroj
Foto John Barkla, CC BY 4.0. Zdroj
Foto Francesco Veronesi from Italy, CC BY-SA 2.0. Zdroj
Foto Fiordland_Penguin.jpg: Greg Schechter derivative work: MPF, CC BY 2.0. Zdroj
Foto Greg Schechter, CC BY 2.0. Zdroj
Foto Robert Linsdell from St. Andrews, Canada, CC BY 2.0. Zdroj
Foto Robert Linsdell from St. Andrews, Canada, CC BY 2.0. Zdroj
Foto Richard Bowdler Sharpe & W.R. Ogilvie-Grant (text), Public domain. Zdroj
Foto J.Smit, Public domain. Zdroj