EN· OhroženýEN: Yellow-eyed penguin

Tučňák žlutooký

Megadyptes antipodes

Endemit Nového Zélandu se zářivě žlutým proužkem kolem očí. V maorštině hoiho. Mezi tučňáky výjimečný tím, že nehnízdí v hustých koloniích - páry si staví hnízda ukrytá v pobřežních lesích, často mimo dohled sousedů.

Tučňák žlutooký je jedním z nejneobvyklejších tučňáků vůbec - svým chováním i vzhledem. Dospělec dorůstá až devětasedmdesáti centimetrů a váží přes pět kilogramů, takže na Novém Zélandu jde o největšího tučňáka. Jeho vizitkou jsou zářivě žluté oči v rámci stejnobarevné korunky per, která se táhne od kořene zobáku přes temeno až k šíji. Zatímco všichni ostatní tučňáci hnízdí v hustých koloniích a využívají blízkost sousedů pro obranu před predátory, žlutooký tučňák si staví hnízda samotářsky, v hustém pobřežním lese nebo mezi balvany a keři, často stovky metrů až kilometr od moře. Každý pár se vydává k hnízdu po vlastní úzké pěšince a ideální je pro něj hnízdo tak skryté, že na sousední pár nevidí. V maorštině se druh jmenuje hoiho, což znamená “křičící pták” - podle pronikavých zvuků, kterými partneři komunikují.

Druh popsali v roce 1841 francouzští přírodovědci Jacques Bernard Hombron a Honoré Jacquinot během antarktické expedice Julese Dumonta d’Urvilla. Rodové jméno Megadyptes odkazuje v řečtině k “velkému potápěči”, což je přiléhavé - žlutooký tučňák se potápí hlavně u dna, až devadesát procent jeho ponorů je benthických, a loví především demersální ryby. Dnes je ale druh jedním z nejohroženějších tučňáků planety. V roce 2008 hnízdilo na novozélandské pevnině 739 párů, v roce 2025 zbývá pouhých 143 (data DOC pokrývají Jižní ostrov i Stewart Island/Rakiura), zatímco subantarktické ostrovy Auckland a Campbell drží populaci na celosvětových zhruba tisíci párech. Za propad může kombinace zavlečených predátorů (lasice, kočky), ztráty stanovišť, nemocí ptáků (avian malaria, diphtheritic stomatitis) a změn dostupnosti ryb. Ochrana druhu má v Novém Zélandu status národní priority, přesto se od roku 2000 status na červeném seznamu IUCN zhoršil z “ohrožený” na aktuální Endangered.

Fakta

Rod: Megadyptes
Výška: 62–79 cm
Váha: 5–8 kg
Habitat: Hustý pobřežní les nebo zarostlé svahy poblíž skalnatých zálivů. Mezi tučňáky výjimečný tím, že hnízdí spíše solitérně než v hustých koloniích - jednotlivé páry si staví hnízda v takovém skrytu, aby na sebe neviděly, a putují za nimi až kilometr do vnitrozemí po vlastních pěšinkách.
Délka života: 20 let ve volné přírodě
Rozšíření: Jihovýchodní pobřeží Jižního ostrova Nového Zélandu (Otago, Catlins)
Stewart Island a Codfish Island
Subantarktické ostrovy Auckland a Campbell
Ojediněle zatoulanci na severním pobřeží Jižního ostrova
Strava: Mořské demersální ryby - stříbřenky, modrá treska, červená treska a opálka (celkem ~90 % stravy)
Olihně a sepiolky
Doplňkově kril a drobní korýši
Potápění: Hloubka: obvykle 60 m, max 240 m·Délka ponoru: obvykle 1 min 30 s, max 4 min
Loví hlavně bentické ryby u dna kontinentálního šelfu kolem Nového Zélandu, často v hloubkách 30-100 m. Maximální zaznamenaná hloubka 240 m.
Populace: V roce 2025 pouhých **143 hnízdních párů** na novozélandské pevnině (Jižní ostrov a Stewart Island/Rakiura), propad o 80 % od roku 2008, kdy bylo 739 párů. Subantarktické ostrovy Auckland a Campbell drží zhruba 577 párů, takže celosvětově je druh stále kolem 1 000 hnízdních párů - jeden z vůbec nejvzácnějších tučňáků na planetě.

Mapa výskytu

8 kolonií druhu Tučňák žlutooký. Klikni na bod nebo na položku seznamu pro zvýraznění lokality.

hnízdiště

Historie

Druh popsali v roce 1841 francouzští přírodovědci Jacques Bernard Hombron a Honoré Jacquinot během expedice korvet Astrolabe a Zélée pod velením Julese Dumonta d'Urvilla do Antarktidy. Rodové jméno Megadyptes znamená v řečtině velký potápěč a odkazuje k tomu, že jde o největšího tučňáka na Novém Zélandu. Maorské jméno hoiho znamená přibližně 'křiklavý' či 'řvoucí' - podle vysokých, pronikavých volání, kterými se páry dorozumívají u hnízd.